Každý den se nám dostává nových a nových důkazů, že změna klimatu se stává realitou pro každého jednoho obyvatele planety.
Jeden příklad z nedávné doby za všechny: američtí vědci zjistili, že ledový příkrov v severní polární oblasti Zeměkoule taje rychleji, než předpokládaly i ty nejpesimističtější předpovědi. Až 40 procent celoroční ledové pokrývky má zmizet už do roku 2050. Podle předchozích odhadů nemělo k takovému úbytku dojít ani během celého století.
Je malým zázrakem, že se téma klimatických změn dostalo až na samý vrchol agendy světové politiky. Pozval jsem proto do sídla OSN vysoké představitele států, abychom o tomto zásadním tématu diskutovali. Mám totiž obavy, že naše dosavadní reakce je naprosto nedostatečná a neadekvátní.
Setkání, které právě proběhlo v New Yorku, má sehrát úlohu politické výzvy k akci. Je na čase, aby se všechny země začaly se tématem bezodkladně zabývat. Je to v zájmu všech.
Věda mluví naprosto jasně. Na začátku letošního roku předložili experti Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu pádné argumenty. Prokázali, že globální oteplování je realitou. Zároveň je zřejmé, že pokud nepřijmeme rázná opatření, budou následky změn klimatu v příštích desetiletích pro lidstvo víc než závažné. Víme, co je nutné udělat. Máme k tomu prostředky i technologie. Máme-li ovšem zasáhnout účinně, musíme začít jednat teď hned. Čeho se nám nedostává, je čas.
Před nedávnem jsem navštívil Čad a na vlastní oči jsem se v této zemi mohl přesvědčit o tom, jaké následky mohou mít změny klimatu způsobené globálním oteplováním. Až dvacet milionů lidí v této africké zemi závisí na jezeru a systému řek, jejichž velikost se jen za posledních třicet let zmenšila na pouhou jednu desetinu původní velikosti.
Na jiném místě v Africe zase vyhánějí statisíce lidi z domovů záplavy způsobené nejhoršími dešti, co místní pamatují. Jsou to předznamenání toho, co nás čeká, pokud nyní neuděláme nic. Pokud nepřijmeme rázná opatření, budou následky v příštích desetiletích pro lidstvo závažné, možná až katastrofální.
Když jsem do celého světa rozesílal pozvánky prezidentům a premiérům na včerejší setkání, vyzval jsem je zároveň, aby prokázali, že jsou skutečnými lídry. Že jsou lidmi, kteří jsou schopni dělat těžká rozhodnutí a vytyčovat nové směry založené na vizi a politickém citu.
Vím, že rozhodování o změnách klimatu nebudou bezbolestná. Jsem ale přesvědčen, že okamžitým jednáním se v budoucnosti vyhneme rozhodnutím, která by byla ještě mnohonásobně bolestivější a složitější.
Společně se teď musíme rozhodnout jak dál. Nejvíc musí na svá bedra vzít vyspělé státy. Ty za současný stav nesou největší odpovědnost. Musí proto nejvíce přispět k snižování emisí, které způsobují globální oteplování.
Zároveň musíme dát stimuly rozvojovým zemím, aby se do společné práce zapojily. Nemůžeme však požadovat, aby se obětovaly stejně jako země vyspělé. Náleží jim právo na ekonomický růst a rozvoj a možnost vymanit se s pomocí zbytku světa z chudoby.
Zapojit musíme soukromý sektor, podněcovat ekonomické aktivity, hledat nové způsoby financování a tržní přístupy, sdílet know-how a vytvářet pracovní příležitosti.
Naše planeta je křehčí, než si myslíme. V ohrožení jsou celé ekosystémy, na nichž závisí životy milionů. V některých případech jsou ohroženy celé země a jejich lidé. Následky změn klimatu nejvýrazněji pociťují ti, kdo mají nejmenší schopnost se s nimi vypořádat. A zároveň za ně nesou nejmenší odpovědnost. Máme tedy co dělat s problémem také morálního charakteru. Naše reakce proto musí vycházet z principu společné odpovědnosti.
Nejdůležitější bude reakce na úrovni států. Co se však děje dosud je nedostatečné. Patnáct let po přijetí Rámcové úmluvy o změnách klimatu v Rio de Janeiru a deset po přijetí Kjótského protoklu (závazky vyprší v roce 2012) stále stoupají emise uhlíku ve vyspělých zemích.
Odpoveď na národní úrovni ale nestačí. Změny klimatu nerespektují hranice států a vyžadují mezinárodní součinnost. K tomu máme ideální nástroj. Jmenuje se Organizace spojených národů. Právě zde můžeme dosáhnout smysluplného, spravedlivého a dlouhodobě udržitelného řešení tohoto problému. Bude to vyžadovat nejen zmírnňování emisí, ale především přizpůsobení se následkům.
Toto je rozhodující rok. Na Konferenci OSN o změnách klimatu, která se bude konat v prosinci na ostrově Bali musí zástupci států vyjednat nový rámec mezinárodní spolupráce. To, co potřebujeme, je nová komplexní úmluva o změnách klimatu. Taková, kterou budou bez výjimky respektovat všechny země.
Musíme si uvědomit, že na nás leží dějinná odpovědnost vůči budoucím generacím. Soudit nás budou naše vnoučata.
Pan Ki-mun generální tajemník OSN