Od ústecké organizace
Přátelé přírody, o.p.s. jsme se doslechli tři povzbudivé zprávy. David
Daduč se proto ptal ředitele Přátel přírody Mariana Páleníka na
podrobnosti.
Prý
jste na ministerstvu životního prostředí uspěli se žádostí o přezkum
změny zemědělské půdy u Žďárku na průmyslové plochy. O co přesně šlo?
Zemědělská
půda patří podle stávající legislativy do tzv. Zemědělského půdního
fondu (ZPF) a chce-li kdokoli změnit účel jejího využívání, musí
získat souhlas s tzv. vynětím ze ZPF, který uděluje MŽP. Až dosud se
vyhovovalo snad 100 % žádostí a betonování české krajiny nabíralo na
obrátkách.
CPI usiluje o výstavbu tzv. logistického centra u
Žďárku, což nemá být nic jiného než shluk obrovských skladových hal
(největší mát být více než půl kilometru dlouhá!) o celkové ploše 30
hektarů. I tento záměr vyžadoval výše zmíněný souhlas s vynětím půdy
ze ZPF.
Při studiu podkladů pro územní rozhodnutí jsme došli
k závěru, že tento souhlas byl vydán protizákonně. (O korupci si
můžeme jen něco myslet.) Proto jsme podali na MŽP podnět, aby bylo
toto rozhodnutí zrušeno. Tzv. rozkladová komise ministra nám dala plně
za pravdu a souhlas byl zrušen.
Ovšem po „okupaci“
ministerstva ŽP ministrem z ČSSD si nedělejme iluzi, že je vyhráno.
Bílina
patří k nejšpinavějším řekám u nás, a přece do ní podle vás pronikli
bobři. O co své tvrzení opíráte? A myslíte, že se jim bude v Bílině
dařit?
Vím, že si mnozí zelení libují v negativismu a snad
nepopudím připomenutím, že kvalita vody v Bílině se dramaticky
zlepšila. Nicméně bobři nejsou ryby a na čistotu vody tedy tak citliví
nejsou. Výskyt bobrů či bobra na Bílině, a vlastně i kdekoli jinde,
lze doložit vcelku snadno. Tzv. okusy, tedy lidově řečeno „okousané
klacky“, jeho výskyt dokazují zcela jednoznačně. V galerii na webu
prateleprirody.cz se každý může přesvědčit, že jsme si bobry na
Bílině nevymysleli. Na Bílině je celá řada ekosystémů, které jsou jako
stvořené pro bobry. Nezapomeňme, že bobři byli v naší krajině naprosto
běžní (a jak dokládají nálezy, dávno před příchodem člověka) a
vyskytovali se doslova na každé řece a na každém potoce. Myslím, že jich
na českých a moravských tocích byly miliony. Z hlediska bobrů,
vracejících se po 300 letech opět do české krajiny, je tato země pustá.
Musí si zde připadat jako praotec Čech na Řípu. :o)
Konečně na Labi se prý
staví hráze podle vašeho návrhu. Leckoho snad udiví, že ekologové,
kteří prosluli bojem proti jezům na Labi, navrhují tamtéž hráze, které
mají zlepšit splavnost řeky. Neustupujete tlaku loďařů?
Nepodléhejme frázím a mýtům. Přátelé přírody nejsou ekologové, ale
(ctihodní) občané usilující o kulturní přístup k našemu přírodnímu
bohatství. Také válečnická terminologie („bojovat“) nám není vlastní. A
do třetice i boj proti jezům je mýtus, vytvořený médii. Naším cílem
je, aby labské říční ekosystémy a chráněné (vzácné) biologické druhy
nebyly stavbou ohroženy. Původní plány na brutální hráze a zaplavení
celé říční nivy vzaly za své už v roce 1997! Od té doby proběhla řada
jednání, projekt byl přepracován a nyní probíhá, řekl bych,
přetlačovaná.
Vámi uvedené koncentrační hráze (viz snímky
P. Bauera) navrhli experti z VÚV (Výzkumný ústav vodohospodářský).
Podle nich jsou navrženy tak, aby se před nimi a za nimi usazovaly
částice právě té velkosti, z nichž se skládají ony nejcennější a
nejvzácnější labské ekosystémy - štěrkopískové lavice, na nichž (a nikde
jinde) se pak vyskytuje řada chráněných druhů (např. drobnokvět
pobřežní, velevrub malířský apod., ale také některé endemické druhy
hmyzu).
Naše role spočívala v tom, že jsem investorovi navrhl,
aby se nejprve tyto hráze na Labi vyzkoušely jaksi nanečisto, ještě
před tím, než se bude rozhodovat o stavbě jezů. To se skutečně stalo.
Pod Děčínem se nyní sleduje, co tato hráz „provede“.
Pokud
by se předpoklady ukázaly oprávněné, mohly by se tyto hráze stát
součástí kompromisního řešení, které by na jedné straně zlepšilo
plavební podmínky na Labi a současně na druhé straně neohrozilo zdejší
faunu a flóru.
