Spor o Klausovu knihu
Odborná, nikoli ideologická klimatologie
"Občas slyšíme, že se svými úvahami o věcech, jako jsou klimatické změny, ekonomové pletou do řemesla meteorologům či biologům, ale to vůbec není pravda. Nic z jejich oborů si nikdo z nás nedovolí komentovat, natož zpochybňovat." (Václav Klaus, přednáška Ekonomie a globální oteplování na Vysoké škole ekonomické v Praze 2. května)
Ve smyslu výše uvedené zásady se vyjádřím hlavně k šesté kapitole knihy Václava Klause Modrá, nikoli zelená planeta. Nejsem ekonom ani politik a necítím kompetenci vyjadřovat se k dalším kapitolám. Nicméně 6. kapitola je svým názvem i obsahem výrazně klimatologická.
Manipulativní výběr...
V jejím úvodu Václav Klaus popisuje některé parametry časové řady průměrných ročních teplot ze stanice Opava, které získal od Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Zdaleka však neuvádí všechny důležité informace, jež k této datové řadě dostal. Pečlivá selekce informací podle toho, jakému účelu mají sloužit, je tu více než zřejmá.
V podkladových materiálech je skutečně uvedeno, že lineární trend za celé období 1921 - 2006 je + 0,0028 stupně Celsia za rok a že tento trend není statisticky významný. Zároveň ale bylo také konstatováno, že statistické testy ukazují nevhodnost lineárního trendu pro odhad systematických změn střední úrovně této časové řady jako celku. Parabolická aproximace pak jasně ukazuje poměrně prudký růst hodnot ve druhé polovině časové řady.
Pokud bychom se omezili na období, pro které je lineární trend statisticky vhodný (například pro data od roku 1940), dostaneme trend statisticky významný. Václav Klaus má tedy pravdu v tvrzení, že "jiná volba počátku by mohla dát jiný výsledek"; jen je třeba dodat, že v tomto případě vychází statisticky významné oteplování.
...a z výjimečné stanice
Dodejme navíc, že stanice Opava se nejeví jako dostatečně reprezentativní pro popis systematických teplotních změn na území České republiky. Patří ke zhruba 15 % nejméně reprezentativních stanic, což je zřejmě způsobeno především její excentrickou polohou v rámci ČR.
Do podkladových materiálů byly tedy doplněny i grafy vývoje teplot na stanicích Hradec Králové (1921 - 2006), Klatovy (1921 - 2006) a Milešovka (1905 - 2006), které jsou pro území ČR reprezentativnější. Všechny tyto stanice vykazují statisticky významný trend oteplování; možná proto v knize Václava Klause prezentovány nejsou.
Tolik doplnění k "výchozí ilustraci problému" ze strany Václava Klause.
Drama Michaela Crichtona
Dále se musím zastavit u tvrzení Václava Klause, že "měsíc leden 2007 zaznamenal i u nás překonání teplotního rekordu za posledních 46 let". Autor se následně ptá: "Bylo před 46 lety také globální oteplování, nebo byl právě tehdy, před 46 lety, nějaký náhodný výkyv?"
Odpověď zní: Nebyl. Toto tvrzení vyplynulo pouze z toho, že leden 2007 byl evidentně porovnáván s ostatními ledny pouze za období 1961 - 2006. Pokud se ale podíváme na delší období, zjistíme, že tento měsíc byl srovnatelný jen s lednem 1921 a že byl teplejší než všechny ostatní ledny nejméně od roku 1848.
Kdybychom takto porovnávali celou zimu 2006/2007 (tedy prosinec 2006 až únor 2007), vyjde poměrně jasně jako nejteplejší zima za celou dobu přístrojových pozorování na našem území. Podotýkám ale, že tyto skutečnosti samy o sobě nejsou žádným důkazem globálního oteplování.
Dále Václav Klaus uvádí dvě alternativní prezentace téhož grafu globálních průměrných teplot za období 1880 - 2003 podle amerického spisovatele science-fiction a scenáristy Michaela Crichtona. Ukazuje, že podle volby měřítka a délky časové řady "jeden z nich vývoj dramatizuje, druhý naopak velmi "zklidňuje"".
To možná může být zajímavý argument pro filmového producenta, ale každému, kdo statisticky zpracovával nějaká data, bude taková argumentace asi připadat docela úsměvná. Závěry získané z každé takové řady totiž nesmějí být závislé na tom, zda řada na pohled působí "dramaticky" nebo "uklidňujícím dojmem".
"Hokejka" platí dál
K dále zmíněnému vědeckému sporu, známému jako Mann versus McIntyre a McKitrick, o takzvaný "hokejový graf" bych dodal snad jen to, že existují práce, které jasně ukazují, že McIntyre a McKitrick se ve své kritice Manna dopustili některých chyb v metodice zpracování dat. A že výsledky získané Mannem jsou v zásadě správné.
Dnes už existují řádově desítky dalších rekonstrukcí teplot, které mají podobný průběh jako Mannova "hokejka", a přitom některé z nich jsou na Mannovi datově nebo metodicky nezávislé.
Není pravda, že "hokejový graf" byl ze 4. zprávy Mezinárodního klimatologického panelu (IPCC) "vyzmizíkován a všichni se tváří, jako by nikdy neexistoval". Stačí podívat se do plného znění zprávy 1. pracovní skupiny IPCC. Tam je teplotních rekonstrukcí daleko více a od Mannovy se v principu zase až tak moc neliší.
Problém je tedy zřejmě jen v tom, že ve 4. zprávě IPCC nejsou tyto grafy explicitně nazvány "hokejkami". Pak samozřejmě záleží na tom, jak kdo věci hodnotí. Zda podle jejich vlastností, nebo jen podle názvu...
Dalších několik stran Klausova textu zabírají citace různých autorů, více či méně spojených s klimatologií, stejně jako autorů zcela mimo tento obor. Směs citací recenzované (často ale neklimatologické) literatury, tištěných novinových, či dokonce internetových článků samozřejmě nemůže budit ani zdání odborné argumentace ve vztahu ke klimatologii. Ta probíhá v jakémkoli oboru zcela jiným způsobem a používá zcela jiných zdrojů.
Řadu citovaných autorů rozhodně nelze považovat za klimatology, přesto se ale vyjadřují k jasně klimatologické problematice. Jak se to slučuje s Klausovou zásadou, že "nic z jejich oborů si nikdo z nás nedovolí komentovat, natož zpochybňovat", to opravdu nevím.
Citovaná tvrzení jsou totiž plná nejasností, sporných či nedoložených tvrzení, ale i elementárních chyb. Citace takových zdrojů je ale dvojsečnou zbraní: místo aby knihu argumentačně podpořily, spíše jí škodí.
Omyl na úvod
Václav Klaus se silně mýlí už v samém úvodu knihy, když píše: "Problematika globálního oteplování je totiž více záležitostí věd společenských než věd přírodních."
Nikoli. Pokud se ptáme, zda globální oteplování existuje, jak se kde projevuje, k jakým změnám fyzikálních parametrů atmosféry při něm dochází a co je jeho příčinou, je to jednoznačně záležitost především fyziky atmosféry a statistického zpracování dat o ní, tedy záležitost klimatologie.
Společenské vědy, včetně ekonomie, do této problematiky vstupují až v okamžiku, kdy se začneme ptát: Co s tím? Jaké škody hrozí? Má, nebo nemá smysl s tím něco dělat? Kolik nás bude stát adaptace? Kolik prevence? A vyplatí se to? Při řešení těchto otázek je pak úloha ekonomie samozřejmě nezastupitelná.
Klimaskeptický traktát
Knihu Václava Klause lze nejlépe charakterizovat jako ideologický klimaskeptický traktát. Jen to může omlouvat silně selektivní výběr informací a jejich zdrojů podle toho, jak odpovídají ideologickému záměru knihy, což se v šesté kapitole zcela zřetelně stalo.
Pokud by ale tato kniha měla být pobídkou k smysluplné diskusi, pak by diskuse musela vycházet z odborných poznatků příslušných oborů. Nikoli ze slovních přestřelek, posilovaných pochybnou či neodbornou argumentací, nebo dokonce z různě barevných ideologií.
Autor, klimatolog, pracuje v Českém hydrometeorologickém ústavu
Ladislav Metelka, iHNed, 28. 5. 2007