Kdo zachrání aleje? Zase jen občané


Silničáři a jejich nadřízení zatím nebyli schopni rozumně vysvětlit, proč je nutné zlikvidovat staré aleje. Přesto se stále kácí.

Vidíme to stále poměrně často - jakmile je něco staré, osvědčené a funkční, je jen otázkou času, kdy to někomu začne vadit. A zdá se, že osud věci bývá ještě více ohrožen, pokud je vedle své užitečnosti navíc esteticky zajímavá. Takový je i případ alejí podél cest a silnic, prastaré vymoženosti, jež dodnes splňuje svůj účel bez jakýchkoli změn - stromy chrání silnice a ty, kdo se po nich pohybují, před nárazy větru, v zimě pak před navátým sněhem, v létě před sluncem. Nesporný je i jejich význam ekologický, jakožto hnízdišť pro ptáky či potravy pro včely a jiný hmyz. Vedle toho jsou aleje i významným krajinným prvkem, který má neodmyslitelné místo v obrazu českého venkova. A to vše přitom téměř zadarmo - náklady na jejich výsadbu a udržování jsou vcelku zanedbatelné, porovnáme-li je s náklady například na výstavbu a údržbu těch zdí, které se dnes často staví za podobným účelem v obydlených oblastech. Přesto aleje zjevně někomu vadí. Minulou zimu jich byly pokáceny desítky, mnoho se o tom psalo a mluvilo, ale proč vlastně vadí, jsme se od nikoho z povolaných nedozvěděli. Vždy zaznívaly jen přihlouplé argumenty o tom, že stromy u silnic jsou nebezpečné - někdo by do nich mohl nabourat. Což je, jak kdosi výstižně glosoval, podobně inteligentní, jako kdybychom chtěli zrušit všechny rybníky, aby se v některém z nich náhodou někdo neutopil. Navíc u silnic se vyskytují i jiné překážky - značky, pouliční osvětlení, sloupy elektrického vedení a samozřejmě domy - které zatím nejspíš nikdo rušit nehodlá.

Proto musí být za snahami o likvidaci alejí nějaké jiné důvody, buď hluboce podvědomé, takže si je odpovědní úředníci nedokáží uvědomit a zformulovat, nebo jde o důvody nepěkné a zištné, k nimž se nikdo nechce přiznat. K první možnosti se přiklonil ve svém loňském komentáři publicista a historik Petr Placák - podle něho jde o klasický příklad zvrhlého modernismu a slepého uctívání technického pokroku. Stromy prostě vadí proto, že jsou živé a navíc staré. S tímto druhem myšlení se nijak nevylučuje ani motivace materiálně zištná - jestliže je něco pro všechny, je to samo o sobě špatně a mělo by to být zprivatizováno. A možnost privatizace čehokoli veřejného v našich podmínkách znamená pro mnohé podobnou výzvu jako za časů zlaté horečky zvěst o novém nalezišti. Zlato bude toho, kdo dřív přijde a kdo má nejlepší výchozí pozici.

A jak je možné, že starodávné aleje podél cest se takto jednoduše staly prostorem, který připadne tomu, kdo jej první dobude? Bylo to především důsledkem svévolného a účelového výkladu zákona některými nižšími orgány státní správy a současně vinou pasivity orgánů vyšších. Nakonec, jako v obdobných případech vždy, i tentokrát musela situaci zachraňovat občanská společnost, či spíše několik jednotlivců z ní. Za aleje začal bojovat fotograf Libor Štěrba, který zorganizoval za jejich záchranu petici. Další petici pak sepsalo sdružení Přátelé přírody, které získalo podporu i bývalé poslankyně Táni Fischerové, a nakonec byla snaha úspěšná - na jaře minulého roku se ministr životního prostředí dohodl s ministrem dopravy a společně poslali správcům silnic dopis, ve kterém je vyzvali k omezení kácení. Kácet se skutečně přestalo, ale nyní se postupně ukazuje, že důvodem možná nebyl ani tak zásah státu, jako prostě to, že přišlo jaro, kdy se stromy kácejí hůře. Tuto zimu totiž vše začalo nanovo. Od listopadu bylo pokáceno přes osm set stromů a nakonec tedy mohou být výsledná čísla srovnatelná s minulým rokem.

Také proto nyní iniciátoři petic obnovili své aktivity a celé problematice se začal intenzivně věnovat i senátor Martin Mejstřík. Po správcích komunikací, což jsou především kraje, tak nejspíš bude opět požadováno vysvětlení, proč chtějí tolik kácet. Argument o bezpečnosti už přitom možná stačit nebude. Neboť například podle studie, kterou pro Přátele přírody vypracoval dopravní odborník Radomír Sůva, je na silnicích, které byly zbaveny okolní vegetace, nehodovost mnohem vyšší než na silnicích s alejemi. Proto zůstává otázkou, zda jsou správci komunikací skutečně tak hloupí, že si podobné informace nezjistili předem, anebo zda jsou jim životy stromů i lidí lhostejné a jde jim jen o peníze. V každém případě jsme asi právě přišli o další část důvěry v zodpovědnost a kompetentnost státní správy.

Andrej Bažant

Komentář  a opravy PP:

Paní Táňa Fischerová se připojila k petici iniciativy Naše stromy, nikoli k petici Přátel přírody.


Informace o zvýšené nehodovosti po vykácení alejí pochází z médií, která citovala rakouské ochránce přírody, kteří zase citovali studii, jíž ovšem k dispozici nemáme. (Zde pozor na efekt "tiché pošty".)


Se studií pana Sůvy je to přesně tak, že nám dal souhlas k jejímu zveřejnění.


Nepatříme k těm, kteří jsou absolutními odpůrci kácení. To je třeba posuzovat případ od případu. Někdy je bohužel opravdu nutno stromy či celé aleje vyměnit.


O stromy se skutečně zabíjejí lidé a tento fakt bychom neměli přehlížet ani shazovat. Jde spíše o to hledat řešení, které ale může mít
např. podobu instalace svodidel, náhradní výsadby apod.

Zda je skutečnou příčinou kácení snaha těžit a příp. i prodávat dřevo, je stále jen podezřením. Rozlišujme přesvědčení či dojem od jistoty.

Marian Páleník, 3. 2. 2008