Ekolog bojuje proti dálnici. A líbilo by se mu i bourání D8
Stavba nejdůležitější tepny kraje, dálnice D8, se zastavuje a řidiči jsou zoufalí. Podle Ředitelství silnic a dálnic kraj dusí postrach všech stavitelů - předseda ekologického sdružení Děti Země Miroslav Patrik.
Kdybychom mohli stavět, na konci roku by se mohlo po dálnici D8 jezdit. Všechny důležité stavby budou hotové. Kvůli necelým dvěma kilometrům se to ale nestane, protože Děti Země opakovaně napadají stavební povolení. To tvrdí Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). Dálnice tak bude mnohem dražší a kdy bude, dnes nedokáže nikdo říct. Ani Děti Země.
„Stavba se zdržuje proto, že je hodně složitá, jako jediná v Česku vede Chráněnou krajinnou oblastí České středohoří se složitým geologickým složením a v členitém terénu. Takže se dalo očekávat, že bude mít problémy,“ říká šéf Dětí Země Miroslav Patrik.
* Jak měl investor tušit, že podáte kvůli stavbě desítky žalob?
Již od roku 1995 se účastníme jejího schvalování a investor dobře ví, že ji bedlivě sledujeme a požadujeme ekologická opatření. Nevím, proč se na nás nyní vymlouvá. Manažeři ŘSD, pokud jsou odborníci, museli s problémy počítat.
* Podle investora ale všechny složité stavby, jako mosty a tunely, budou do konce roku hotové. A jezdit by se mohlo, nebýt vašich odvolání.
Pokud vedeme tento rozhovor, tak je zřejmé, že investor selhal. Jinak by nebylo o čem se bavit. Zaslechl jsem, že se dokonce zpožďují platby za provedené práce. Potřebují proto viníka. Ale tím je ten, kdo si to špatně naplánoval. My se účastníme správních řízení, protože je to v demokratickém státě jedním z občanských práv. Soudy už některá rozhodnutí úředníků ruší, takže naše účast je správná a dálnice se staví podivně. Pak se nedivím, že hledají viníky všude jinde než u sebe.
* Vždyť chybí povolení na pár metrů. Proč by potřebovali hledat viníka?
To je podle mne součást plánu, že to nechali dojít až sem. Naše žaloby se táhnou již od roku 2003. Sedm let investor ví, že stavba je velmi riziková, a podle toho se měl zařídit. Použil ale taktiku nečinnosti.
* Jak se měl tedy zařídit, aby dálnice letos byla hotová?
Od začátku jsme žádali, aby se nestavěly úseky, které jsou napadené žalobou. Investor se ale rozhodl tato rizika ignorovat a nechal rozestavět co nejvíce staveb. Čekáme proto, až předloží nějaký plán B, kterým situaci, kromě pomlouvačné kampaně, bude věcně řešit. Nemůže totiž tvrdit, že o ničem nic nevěděl. Tahle taktika probíhá na řadě staveb po celé republice. Neznám investora, který by měl tolik soudních sporů jako ŘSD. Otázkou je, jak to systémově vyřešit, aby se dodržovaly zákony a všechny zájmové skupiny byly vyslyšeny. Na dálnici D8 chceme proto dokumentovat, jak investor selhává a úředníci rozhodují nezákonně.
* Takže D8 se pro vás stane „vlajkovou lodí“ toho, jak se staví špatně a na níž ekologové ukážou svoji sílu?
Můžeme to tak říci. D8 sledujeme již od začátku v roce 1994. Pak přibyla dálnice u Plzně, ale ta skončila dřív, protože tam došlo ke kompromisu a při stavbě obchvatu se nezlikvidoval jeden kopec. Na severu k žádným kompromisům nedošlo, takže spory probíhají 15 let.
* V Plzni jste se dohodli, tady ne. S kým a o čem není dohoda možná?
My jsem u D8 opakovaně požadovali, aby se dodržovaly procesy, ve kterých se občané mohou ke stavbě vyjadřovat. To se na počátku nestalo. Tím pádem padla i diskuse o tom, která z variant dálnice je lepší. My jsme v roce 1994 upozornili, že dálnice do Německa je nutná a situace třeba u Velemína je neúnosná. Navrhli jsme trasu přes Louny a Most. Když se trvalo na koridoru přes Ústí nad Labem, tak jsme požadovali přes České středohoří tunel dlouhý 3 kilometry. Ale z utajených rozhodování byla tato varianta vyřazena. Takže už na začátku se dvakrát porušil zákon - bez účasti veřejnosti se vybral koridor a pak na výběr trasy na Ústí zbyly už jen varianty bez dlouhého tunelu.
* Kdy podle vás bylo možné dohodnout se na kompromisu?
Třeba v roce 2000, kdy ministerstvo životního prostředí předložilo trasu dálnice s tunelem Kubačka dlouhým 3,5 kilometru. Ale pod tlakem samo ministerstvo tunel zabilo. Další šance byla v roce 2005, když jsme chtěli, aby se dálnice stavěla z obou stran a prostřední část by měla dlouhý tunel. Chtěli jsme, aby kraj schválil změnu územního plánu, který by umožnil posoudit variantu s tunelem Kubačka. Ale 9. března tuto variantu zastupitelé kraje zamítli, takže skončila poslední šance na jakýkoli kompromis.
* Teď už šance na nějaký kompromis či dohodu podle vás není?
Stavba byla „záměrně rychle“ rozestavěná, takže žádný kompromis zatím nevidím. Oni budou mít dálnici, my budeme mít pravdu. Stát prostě snadno ve správních řízeních porušuje zákony, aniž je možná nějaká systémová náprava. Pochybuji, že by po 15 letech řekl: Pardon občané, porušoval jsem zákony, polepším se, zkusme to znovu!
* To myslíte, že kus dálnice by se zbořil a začalo se s tunelem?
Když stát dokáže úspěšně zbourat černé stavby jiným, tak proč ne sám sobě? Mechanismy na to existují, stačí přiznat chyby, neboť před zákonem máme být všichni rovni.
* Takže vy byste opravdu chtěl nyní ještě bořit nebo roky stavět tunel?
Bylo by to hezké. O tom alemy nerozhodujeme. To záleží na úřednících a politické reprezentaci. My můžeme pouze upozorňovat na zásadní a systémové chyby. Nejsou jen na této dálnici, ale na všech, které s občanskými sdruženími a obcemi monitorujeme.
* Drtivá většina obyvatel, vyplývá to z diskuzí na webech, reakcí čtenářů i průzkumů veřejného mínění, reaguje na aktivity ekologů jako na zlo. Jak vy vnímáte, když jste označován skoro za veřejného nepřítele a škůdce?
Pomlouvačné kampaně a vymývání mozků, to ještě asi zbylo od komunistů. Vládnoucí moc tehdy hlásala, že hrstka ztroskotanců a samozvanců v čele s Chartou 77 trvající na dodržování lidských práv rozvrací pořádek a socialistické hospodářství. Je to prostě stále součást koloritu těch, kteří mají moc, peníze a vliv. Máme ale tu výhodu, že žijeme ve svobodné společnosti. Navíc lidí označených za „škůdce“ je u nás více, dokonce to jsou i předsedové mnohých politických stran. Je to prostě součást života ve svobodné společnosti. Ale také je mnoho těch, kteří nám drží palce.
* Dálnice D8 přes Krušné hory, ale i z Lovosic do Prahy je bezpečná, naopak na objížďkách kolem nedostavěných úseků umírají lidé. Není to pro vás signál k tomu, abyste se stáhli se svými požadavky a nechali dokončit bezpečné cesty?
Za to, že umírají lidé, mohou řidiči. To se děje po celé republice a všude chybějí tolik potřebné obchvaty, nikoli nové dálniční tahy. Stát ani politici to neřeší. Aby se dodržovaly předpisy a silnice byly bezpečné a sjízdné, to mají v popisu práce policisté a příslušné úřady. Ti mají zajistit, aby mrtvých a zraněných bylo co nejméně. To, že se silnice a dálnice připravují a staví dlouho nebo že na ně nejsou peníze, s tím já ani Děti Země nehneme. My především podporujeme veřejnou dopravu a cyklistiku.
* Dojíždět do práce z Lovosic do Ústí na kole v těch kolonách dost dobře nejde. Nehledě na to, že dálnice má spojit sever s jihem Evropy.
Souhlasím, ale je tu železniční koridor. V každém větším městě se volá po stavbě něčeho, aby nebyli mrtví na silnicích. Já se obávám, že to v krátkém čase není reálné. Stát nemá tolik peněz, aby řešil mrtvé miliardami. Rychlejší a efektivnější je zajistit, aby silnice byly bezpečné technicky a provozně a tvrdým vymáháním zákona. Nezachráním člověka jen tím, že postavím kilometr silnice za x milionů a za x let.
* Silnicí asi ne, ale dálnicí ano. Ta je mnohem bezpečnější i podle vyjádření policistů a dopravních expertů.
Není řešení po celé republice vybetonovat a postavit dálnice. To je jen fikce. Nikdo už totiž neříká druhou část pravdy - kdo to zaplatí a jak dlouho to budeme stavět. Není přece logické čekat několik let s rukama v klíně amezitím by na silnicích umírali lidé. To je přece hyenismus. Stát by měl aktivně zajistit, aby lidé neumírali už teď. Dálnice se musí stavět tam, kde jsou potřeba. Unás chybí objektivně vytvořený seznam důležitých staveb, z něhož by bylo zřejmé, co je nutné stavět. Teď se staví chaoticky.
* U nás v kraji ale rozhodně dálnice zbytečná není.
Není, proto jsme s ní od počátku souhlasili. Jsme také pro rychlou dostavbu, ale nevím, proč se má stavět nezákonně, nehledět na lidi i na přírodu. A ještě příliš draze. Když se nebude stavět podle zákona, tak zákony vůbec nepotřebujeme. Ani úředníky, kteří je porušují.
* Můžete přesně charakterizovat, co vám na dostavbě D8 vadí?
Spor není o dálnici. Je jen o tom, v jaké je variantě a zda se schvaluje podle zákona. Spor také není o tom, zda se ho účastní Děti Země. Prostě při jejím schvalování spíše vládne klientelismus a porušování zákonů. My úředníky nenutíme rozhodovat nezákonně. Proč to dělají? A to nejen u D8! Buď jim někdo zaplatí, nebo jim někdo vyhrožuje.
* Vy sám jste z Bíliny. Copak nevidíte tu mizernou situaci s dopravou na severu Čech? Lidem praskají domy, nemohou přejít silnici a ještě o nich rozhodují ekologové z Brna...
Vidím jen, že se většina lidí jako na zázrak upnula na D8. Ovšem velká očekávání pak znamenají velká zklamání. Přitom chybí mnoho obchvatů, na které už nezbývají peníze. My o ničem nerozhodujeme, my můžeme jen navrhovat. A o lidech na Ústecku se rozhoduje hlavně z Prahy a z Ústí. To jsou ta mocenská centra. Ne Brno. Kvůli praskání domů, což je nemilé, se musejí občané obrátit jinam, ne na nás.
* ŘSD udělalo také řadu chyb. Ostatně salámová metoda stavby, tu kousek, tu další, o tom svědčí. Objevují se i hlasy, byť jsou vmenšině, že za zdržení kvůli tomu může sama firma. Máte i vy takové poznatky?
Každý z nás řeší nejlépe a nejrychleji bezproblémové věci. To by ale nemělo platit v případě veřejných peněz, kde se utrácejí miliardy. Pokud investor už v roce 1995 věděl, že nejspornějším úsekem dálnice je ten přes České středohoří, tak tyto spory měly být ukončené co nejdříve. To znamená - jít na kompromis. To se nestalo. My jsme nechtěli nic jiného než veřejně posoudit trasu mimo České středohoří nebo přes, ale s dlouhým tunelem mezi Chotiměří a Habrovany. Investor si mohl vybrat. Buď se dohodnout, nebo nás ignorovat, což se stalo. Již v roce 2003 nám dal za pravdu veřejný ochránce práv, podle něhož trasa byla vybrána špatně a lepším řešením by byl tunel. Od té doby nám za pravdu dávají i soudy, neboť jsme nad státem vyhráli již čtyři soudní spory.
* Jaké je tedy podle vás řešení hodně drahého patu?
U dálnice D8 žádné řešení zatím nevidím, snad kromě „bourání“... Řešení je pouze systémové, tedy takové, že investor musí začít dálnice připravovat úplně jinak. A když to nedokáže, tak asi ho zrušit a vybudovat zcela jinou instituci s novými lidmi a s jiným způsobem myšlení a rozhodování.
* Jaké budou další kroky Dětí Země kolem dostavby dálnice?
Dál se budeme snažit hlídat dodržování zákona a navrhovat ekologická opatření. Na celém 16,4 kilometru dlouhém úseku bylo prý naplánováno asi 50 stavebních povolení. Proč tolik, nevíme, asi je v tom nějaký systém.
* Naznačujete, že průtahy a prodražování se firmám hodí?
Zdržovat projektovou přípravu je asi součástí taktiky, 16 kilometrů dálnice řešíme 15 let. Dálnice asi pro někoho není tak velká priorita, jak se stále mluví. Opakovaně se nám stává, že investor podá žádost o vydání nějakého rozhodnutí a pak se měsíce čeká, než ji podle zákona doplní. Prostě před lidmi tají, že to nezvládá a že na ni nespěchá. Jediný, kdo asi pracuje rychle, jsou stavební firmy. Ty mají za úkol rychle vše rozestavět, aby nebylo návratu.
* Co říkáte na požadavky, že by se stát neměl mazlit s ekology a příští vláda by měla iniciovat takové zákony, aby se ke stavbě mohli vyjadřovat pouze lidé, kteří v dané lokalitě žijí? Navíc jen jednou, a ne pořád dokola?
V první fázi se musí v zákoně definovat, kdo jsou ti místní občané. Zatím existují dvě tvrzení, která se zhusta účelově používají: podle prvního by se k nějaké stavbě neměli místní vůbec vyjadřovat, protože hájí jen své egoistické zájmy. Současně se ale tvrdí, jako třeba u D8, že ke stavbě by se neměli vyjadřovat ani ti, co tam nebydlí, protože neznají místní poměry a problémy. Otázka tedy zní: Od jaké vzdálenosti od stavby by se k ní mohli občané vyjadřovat? Odpověď zní: Od žádné, protože nejlepší je, aby se nevyjadřoval nikdo. Takže nějaký takový zákon je jen fikce.
* Můžete říci, jak vypadá provoz Dětí Země? Z čeho je placen, z čeho žijete?
Rozsah naší práce závisí na tom, co získáme od dárců, jako jsou soukromé osoby a firmy nebo nadace a městské a státní rozpočty. Anebo kolik dostaneme od klientů za naše poradenské služby. Většina práce je ovšem dobrovolná.
* Vy pracujete dobrovolně?
Ze 70 procent dobrovolně a z části jsem placen jako ekologický poradce.
* Kolik vydělá ekologický poradce?
Je to více než minimální plat a je to velmi proměnlivé.
* Podali jste desítky žalob. Když prohraji spor já, musím platit náklady soudního řízení. Jak je to u vás, musíte je platit také a kolik vás zatím stály?
Když podává občanské sdružení správní žalobu proti státu, musí zaplatit kolek 2 tisíce korun. Když soudní spor vyhraje, tak se mu tyto náklady vrátí a je na nule. A když prohraje, tak propadne státu.
* Vaše aktivity v kraji vnímá řada lidí negativně, nebojíte se, že děláte medvědí službu i dalším ekologům?
To je problém, jak lidé vnímají realitu. Pokud mají pocit, že za všechno mohou nějaké skupiny a nejsou schopni je rozlišovat, tak s tím člověk nic nenadělá. Snažíme se vysvětlovat, zlepšit image, jak to dokonale umí ŘSD. Ale my se spíš věnujeme problému. Oni zase nejsou schopni připravit dálnici bez problémů a včas. K čemu jemi pak firma, která utrácí miliardy z veřejných peněz za líbivost, a není schopná dělat, to co má?
„Když stát úspěšně dokáže zbourat černé stavby jiným, tak proč ne sám sobě?“
PROFIL
Kdo je Miroslav Patrik
Je zakládajícím členem ekologického sdružení Děti Země, v letech 1990 - 1993 byl jeho prvním předsedou, nyní je současně předsedou i vedoucím brněnské pobočky. Narodil se v roce 1963 ve slovenských Michalovcích, pak 20 let žil v Bílině na severu Čech. Je absolventem přírodovědecké fakulty v Brně, po roce 1989 studoval i politologii. V současné době pracuje jako ekologický poradce a zabývá se vlivem dopravy, zejména dálnic, na životní prostředí. Je svobodný, nemá auto, cestuje vlakem, autobusem nebo na kole. Více než deset let je organizátorem akce Den bez aut a ankety Ropák roku.
„16 kilometrů dálnice řešíme 15 let. Asi pro někoho není taková priorita, jak se stále mluví.“
Regionální mutace | Mladá fronta DNES - severní Čechy
Autor: Andrea Angermannov, 5. 5. 2010