Ministerstvu životního prostředí
prostřednictvím
Krajský úřad Ústeckého kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství
Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem
K č. j.: 3057/ZPZ/2013/ZD-539-nove
Věc: Odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje o povolení výjimky dle § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. pro stavbu „CPI Park Žďárek“ v k. ú. Knínice u Libouchce
Dne 26. 8. 2016 bylo Krajským úřadem Ústeckého kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, (dále též jen KÚÚK) vydáno pod č. j. 3057/ZPZ/2013/ZD-539-nove rozhodnutí, kterým se v řízení o povolení výjimek ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů (§ 50 a § 56 zákona č. 114/1992 Sb.) v souvislosti se záměrem „CPI Park Žďárek“ v k. ú. Knínice u Libouchce:
- ve výroku I. nepovoluje výjimka ve vztahu k živočichu střevlík zlatitý (Carabus auratus).
- ve výroku II. povoluje výjimka ve vztahu k živočichům bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), čolek obecný (Lissotrion vulgaris), chřástal polní (Crex crex), modrásek bahenní (Phengaris nausithous), modrásek očkovaný (Phengaris teleius), mravenec (Formica rufibarbis), prskavec větší (Brachinus crepitans), skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus), strnad luční (Miliaria calandra), svižník polní (Cicindela campestris campestris), ťuhýk obecný (Lanius collurio), zmije obecná (Vipera berus) a žluva hajní (Oriolus oriolus).
Pouze proti výroku druhému (výrok II.), jímž se povoluje výjimka ve vztahu k živočichům bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), čolek obecný (Lissotrion vulgaris), chřástal polní (Crex crex), modrásek bahenní (Phengaris nausithous), modrásek očkovaný (Phengaris teleius), mravenec (Formica rufibarbis), prskavec větší (Brachinus crepitans), skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus), strnad luční (Miliaria calandra), svižník polní (Cicindela campestris campestris), ťuhýk obecný (Lanius collurio), zmije obecná (Vipera berus) a žluva hajní (Oriolus oriolus), podává občanské sdružení Přátelé přírody - Občanská společnost (dále též jen „sdružení“) toto
odvolání,
a to z níže uvedených důvodů.
1. Výrok rozhodnutí není úplný.
Žádostí, kterou bylo zahájeno toto správní řízení, bylo požádáno o udělení výjimky dle § 56 zákona č. 114/2992 Sb. ve vztahu k celému záměru, včetně záměru na pozemcích v k. ú. Žďár u Velkého Chvojna.
Ačkoli žádost byla zúžena, je třeba o této části předmětu řízení rozhodnout, např. zastavením řízení v této části; toto však učiněno nebylo a bylo rozhodnuto jen ve vztahu k ve výroku uvedeným pozemkům v k. ú. Knínice u Libouchce.
Výrok rozhodnutí tedy není úplný, neboť nevyčerpává předmět řízení vymezený žádostí.
2. Sdružení dále spatřuje stěžejní nezákonnost napadeného rozhodnutí v tom, že výjimka z ochranných podmínek daných zvláště chráněných druhů živočichů byla povolena, aniž by byly splněny zákonné podmínky pro její udělení.
Podle § 56 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb. lze výjimku ze zákazu u zvláště chráněných živočichů udělit pouze z důvodů v tomto ustanovení stanovených. Mj. se musí jednat o naléhavé důvody s převahou jiného veřejného zájmu nad zájmy ochrany přírody a krajiny.
Pro udělení výjimky na základě § 56 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb. musí zde být současně splněny mj. tyto podmínky:
a) jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody,
b) neexistence jiného uspokojivého řešení,
c) naléhavost důvodů převažujícího veřejného zájmu.
Sdružení připomíná, že k udělení výjimky nepostačuje splnit jen některé podmínky, splnit je nutno všechny. Tj. zatímco zjištění, že není splněna některá z podmínek, postačuje k jejímu neudělení, pro její udělení je nutno naplnit - jak je potvrzeno i konstantní judikaturou správních soudů - všechny (nepostačuje tedy např. jen zjištění, že populace silně ohrožených živočichů budou udrženy v příznivém stavu).
Navrhovatel neprokázal ani nedoložil splnění všech zákonných podmínek pro udělení výjimky.
Toto však ani navrhovatel učinit nemohl, neboť zákonné předpoklady pro udělení výjimky nejsou naplněny, a tedy nebylo možno ani dle zákona výjimku povolit
a) Nesplnění podmínky převahy jiného veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody.
V první řadě je třeba uvést, že není splněna podmínka k udělení výjimky - převaha jiného veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody.
Napadené rozhodnutí navíc v zásadě žádný konkrétní relevantní převažující veřejný zájem neuvádí, uvádí k tomuto v zásadě pouze obecná a nepřezkoumatelná tvrzení.
KÚÚK v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl k otázce převahy veřejného zájmu na realizaci záměru žadatele v zásadě jen to, „že se záměrem je možno spojovat rovněž reálné veřejné přínosy v sociální a ekonomické oblasti, odůvodňující jistý veřejný zájem na jeho realizaci“, tj. že „souběh veřejného zájmu“ na realizaci odůvodňují (v tomto rozhodnutí blíže nespecifikované) „přínosy záměru v sociální a ekonomické oblasti“.
K tomuto je třeba především uvést, že uvedené „veřejné přínosy v sociální a ekonomické oblasti“ nejsou v rozhodnutí nijak kvantifikovány a specifikovány ani není uvedeno, jaké konkrétní veřejné zájmy v daném místě mají naplňovat.
Je třeba připomenout, že k tomuto nelze odkazovat na nějaká předchozí rozhodnutí KÚUK v této věci vydaná (neboť byla zrušena) ani na podklady, ve vztahu k nimž sám správní orgán připustil, že výtky proti jejich závěrům vznesené účastníky řízení mohou být oprávněné.
Uvedené závěry KÚÚK tedy nemohou obstát, jak vyplývá i z následujícího:
i) Absence jiného veřejného zájmu:
Jak vyplývá z výše uvedeného, v napadeném rozhodnutí se hovoří ve vztahu k veřejnému zájmu, který by být mohl dán na realizaci daného záměru, pouze o „veřejných přínosech v sociální a ekonomické oblasti“.
Jestliže má dle úřadu veřejný zájem spočívat ve „veřejných přínosech v sociální a ekonomické oblasti“, potom se jedná o tvrzení obecné a neurčité, že toto nelze považovat za doložení nějakého veřejného zájmu na realizaci daného záměru.
Navíc je třeba uvést, že i kdyby zde byly nějaké „veřejné přínosy v sociální a ekonomické oblasti“, nemůže toto samo o sobě založit veřejný zájem na realizaci dané stavby, převažující nad zájmem jiným, neboť jakákoli obdobná stavba může mít nějaké „veřejné přínosy v sociální a ekonomické oblasti“, což by znamenalo, že na každé takové stavbě je dán (navíc převažující) veřejný zájem - toto však jistě neplatí!
Jinými slovy veřejný zájem na realizaci stavby nelze dovodit pouze z toho, že se jedná o investici a že vytvoří pracovní místa (neboť to platí v zásadě o každé podnikatelské stavbě), ale z konkrétních identifikovaných a kvantifikovaných přínosů dané stavby (a to v porovnání s jejími negativními dopady, které musí být od přínosů záměru „odečteny“) - toto však vůbec nebylo úřadem provedeno!
Úřad sice zcela správně připustil důvodnost námitek proti výsledkům podkladů předložených žadatelem ve vztahu k případnému počtu nových pracovních míst, avšak již se nikterak nezabýval, jaký má být tedy konkrétní přínos daného záměru ve vztahu k případnému zvýšení zaměstnanosti.
Je třeba připomenout, že jako hlavní využití areálu se uvádí příjem zboží a jeho skladování před odvozem k dalším odběratelům. Manipulace se zbožím a jeho uskladňování přitom není činností, která by vytvořila takový zásadní počet pracovních míst, který by mohl vyvážit negativa daného záměru.
Potenciální nová pracovní místa v daném areálu nemohou založit převahu jiného veřejného zájmu nad zájem na ochranu přírody a krajiny.
V této souvislosti není bez zajímavosti zmínit osud sousedního záměru, kterým je technologický park Nupharo a který měl též jistě být přínosem pro hospodářskou a sociální situaci v regionu, avšak který nyní (kdy se v důsledku nedostatečného zájmu potencionálních uživatelů nepodařilo naplnit kapacitu projektu) krachuje (zdroj: www.idnes.cz).
Za veřejný zájem na realizaci dané stavby nelze označit ani navýšení příjmu z daní, neboť to je až důsledek záměru (a jakékoli jiné podnikatelské aktivity), nikoli skutečnost, která by mohla založit veřejný zájem na realizaci dané stavby.
Jak vyplývá z uvedeného, naplněním této stěžejní zákonné podmínky pro udělení výjimky se správní orgán řádně a přezkoumatelně nezabýval.
Uvedené působí nejen porušení § 68 odst. 3 správního řádu, neboť v rozhodnutí absentuje řádné odůvodnění rozhodnutí, ale úřad porušil i svojí povinnost dle § 50 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., neboť pečlivě nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, jakož ani nezjišťoval všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu.
ii) K nemožnosti dovozovat veřejný zájem z územně plánovací dokumentace:
Sdružení připomíná, že veřejný zájem nelze dovozovat ani z územně plánovací dokumentace či jiných obdobných podkladů.
Soulad s územním plánem je důležitou podmínkou případné realizace záměru žadatele, avšak nelze z tohoto souladu vyvozovat existenci veřejného zájmu na realizaci záměru, tím spíše ani převahu takového veřejného zájmu nad jinými veřejnými zájmy, zejména nad veřejným zájmem na ochraně zvláště chráněných druhů.
Veřejné zájmy se do územně plánovací dokumentace promítají ochranou a rozvojem přírodních, kulturních a civilizačních hodnot území a ochranou krajiny (avšak pouze na té úrovni podrobnosti, pro kterou se územně plánovací dokumentace zpracovává) a vymezením veřejně prospěšných staveb a opatření. Vymezení regulativů pro ostatní plochy v územním plánu však určuje pouze regulativy a limity rozvoje území a ze zákona žádným způsobem neplyne, že existuje veřejný zájem na tom, aby se skutečně na té či oné ploše realizoval ten či onen záměr jen proto, že je v souladu s územním plánem (byť na politické úrovni v obci, která územní plán vydala, může existovat zájem na realizaci určitého záměru, ať veřejného či soukromého). Soulad s územním plánem je podmínkou realizace záměru, veřejný zájem na jeho realizaci z něj však neplyne.
Je třeba připomenout, že veřejný zájem nelze odvozovat z územně plánovací dokumentace (Zásady územního rozvoje, Územní plán) a obdobných podkladů (Politika územního rozvoje) již jen z toho důvodu, že se jedná o obecné dokumenty, které se nezabývají návrhem a řešením konkrétních staveb. Teprve při posouzení konkrétní stavby, její funkce a kapacity a jejích konkrétních dopadů do území lze posoudit, zda je na realizaci dané stavby dán veřejný zájem, nebo nikoli.
Územně plánovací dokumentace stanoví, co a kde může být - za splnění všech ostatních zákonných požadavků - realizováno, a to z hlediska územního plánování. Při realizaci konkrétní stavby musí být samozřejmě splněny všechny další konkrétní předpoklady vyžadované právními předpisy chránícími další veřejné zájmy (ochrana vod, ovzduší, přírody a krajiny ad.), přičemž splnění těchto předpokladů není územním plánem nikterak prejudikováno. Soulad s územně plánovací dokumentací je pouze jedním z předpokladů pro umístění určité stavby, který nemá vliv na splnění požadavků jiných (i z toho důvodu, že se zpracovává na jiné úrovni podrobnosti a tedy se může stát, že při detailním posuzování konkrétní stavby a daného území před jejím umístěním vyjde najevo skutečnost, která její realizaci neumožní, byť by byla v souladu s územně plánovací dokumentací). Proto nelze veřejný zájem konstruovat pouze na základě územně plánovací dokumentace, ale jen na základě posouzení návrhu konkrétní stavby.
Skutečnost, že určité území je určeno k určitému funkčnímu využití, tak neznamená, že k tomuto účelu skutečně využito bude být moci. Teprve před umístěním stavby provedené např. biologické hodnocení ukáže, zda možnost územně plánovací dokumentace zastavět určité území může být využita či nikoliv (např. právě s ohledem na nález zvláště chráněných druhů živočichů).
Skutečnost, že stavba je v souladu s územně plánovací dokumentací, je tedy rozhodná zejména v řízení o jejím umístění, nikoli v řízení před orgánem ochrany přírody; konec konců soulad stavby s územně plánovací dokumentací ani nepřísluší orgánu ochrany přírody přezkoumávat, neboť to činí stavební úřad v řízeních vedených dle stavebního zákona. Orgán ochrany přírody by se tedy měl pohybovat plně v mezích zákona č. 114/1992 Sb. a posuzovat zájem na realizaci předmětné stavby (bez ohledu na soulad či nesoulad s územně plánovací dokumentací) v porovnání se zájmy ochrany přírody a krajiny.
Je třeba též připomenout, že ani v intencích stavebního práva (které je pro územně plánovací dokumentaci rozhodné) se s dokládáním veřejného zájmu nenakládá tak, jak to učinil správní orgán. Veřejný zájem se posuzuje jako další a specifická podmínka při vyvlastňovacím řízení, a to i u staveb vedených v územně plánovací dokumentaci jako stavby veřejně prospěšné. Např. silnice může být veřejně prospěšnou stavbou, zda je na její realizaci dán veřejný zájem, je však vždy možno posoudit až v porovnání konkrétních přínosů konkrétní navrhované stavby v daném místě s negativy (zásahy do zájmů chráněných právními předpisy), které tato stavba přinese. Stavební právo tak nekonstruuje veřejný zájem „automaticky“, a to ani u veřejně prospěšných staveb.
V případě pravdivosti argumentace zakládající veřejný zájem na realizaci dané stavby na územně plánovací dokumentaci (či dokonce na tomto zakládající i splnění dalších podmínek pro udělení výjimky!), by vedení řízení dle zákona č. 114/1992 Sb. postrádalo jakýkoli smysl a bylo by zcela zbytečné, neboť by pouze stačilo odkázat na územně plánovací dokumentaci. Jinými slovy argumentace odvozující veřejný zájem „automaticky“ z územně plánovací dokumentací by vedla ke zjevně nepravdivému závěru, že veřejný zájem na výstavbě je dán všude tam, kde územně plánovací dokumentace s výstavbou počítá, tedy že na realizaci jakékoli (územně plánovací dokumentací předvídané) výstavby, navíc bez ohledu na její konkrétní navrhovanou podobu, je dán veřejný zájem. Tak tomu ovšem zcela nepochybně není a tento závěr je mylný - ne všechna výstavba je zájmem veřejným, dokonce většina staveb je realizována ze zájmů soukromých, jako je tomu v daném případě.
Soulad s územně plánovací dokumentací je tedy pouze jedním z předpokladů pro umístění určité stavby, který nemá vliv na splnění požadavků jiných.
Z územně plánovací dokumentace nikterak nevyplývá veřejný zájem na realizaci konkrétní navrhované stavby (v konkrétní navrhované podobě), ten je nutno zkoumat a prokazovat zvlášť při detailním posouzení předmětného území a konkrétní stavby.
Územně plánovací dokumentace tedy nemůže založit veřejný zájem pro realizaci stavby - a již vůbec ne jakékoli - na daném území.
iii) Záměr je navíc v rozporu s cíli a úkoly územního plánování dle Politiky územního rozvoje (PÚR) a ZÚR ÚK:
Bez ohledu na výše uvedené, tj. i kdybychom připustili relevanci PÚR a územně plánovací dokumentace při zkoumání naplnění hlediska veřejného zájmu, ani v tomto případě však z těchto podkladů veřejný zájem na realizaci daného konkrétního záměru a v navrhovaném rozsahu neplyne, ba je tomu právě naopak.
V této souvislosti je třeba podotknout, že PÚR (2008) je „nástrojem územního plánování“ (viz odst. 2 PÚR 2008) a pro oblast OB6 vymezuje jediný úkol: „Řešit uspořádání krajiny mezi Ústím nad Labem a Teplicemi jako kvalitní společně využívaný prostor, propojující obě města.“.
Zásady územního rozvoje Ústeckého kraje pak v úkolech stanovených pro územní plánování v oblasti OB6 ZÚR ÚK v souvislosti s dotčenou lokalitou stanovují „zohlednit plánovaný rozvoj ekonomických aktivit v lokalitě Žďárek - Libouchec“ (str. 13) a „sledovat rozvojový záměr na zřízení výrobní a obslužné zóny Libouchec - Žďárek, zahrnutý nebo připravovaný v rámci ÚP dotčené obce, s ohledem na citlivost území vůči vlivům nadmístního významu na úseku dopravy, ochrany přírody a krajiny aj.“ (str. 14).
Z vymezení rozvojové oblasti OB6 v PÚR ani z její konkretizace v ZÚR ÚK není vůbec zřejmý významný veřejný zájem na realizaci konkrétního záměru žadatele (a v navrhovaném rozsahu).
Lze ještě dodat, že oddíl Požadavky na vytvoření územních podmínek pro hospodářský rozvoj v odůvodnění ZÚR ÚK uvádí: „ZÚR ÚK posoudily potřebu vymezení dalších prostor pro ekonomický rozvoj nadmístního významu. V řadě provozovaných nebo navrhovaných průmyslových zón v kraji byly shledány dostatečné disponibilní územní rezervy. U rozvojového záměru průmyslové zóny Žďárek - Libouchec ZÚR ÚK upozorňují na jeho územní limity. V rámci úkolů stanovených pro územní plánování v rozvojové oblasti Ústí nad Labem OB6 je uloženo tento rozvojový záměr, zahrnutý nebo připravovaný v ÚP dotčené obce, posuzovat s ohledem na problematické dopravní vztahy a citlivost území vůči ochraně přírody a krajiny.“ (s. 42).
Dále ještě v kapitole B.2 Rozvojové oblasti a rozvojové osy uvádí:„Okrajovou součástí rozvojové oblasti [OB6] je záměr na zřízení výrobní a obslužné zóny Libouchec - Žďárek, připravovaný v rámci ÚP dotčené obce. Důvodem k opatrnosti při plánování záměru je možnost vzniku územních problémů (např. otázka dopravní zátěže na silnici I/13 ve směru Děčín, hlediska ochrany přírody a krajiny v blízkosti CHKO Labské pískovce a CHKO České středohoří).“ (s. 48).
Konečně Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území ZÚR ÚK uvádí: „Možné vlivy spojené s rozvojem ekonomických aktivit v lokalitě Žďárek - Libouchec na životní prostředí je nutno prověřit v navazující územně plánovací dokumentaci, zejména s důrazem na možný negativní vliv na regionálně významnou migrační cestu velkých savců (viz. kap. 2.5.).“ (s. 80).
Z uvedeného je zřejmé, že z PÚR a ZÚR ÚK nevyplývá, že na realizaci záměru žadatele je dán závažný veřejný zájem.
Naopak je třeba říci, že záměr je v rozporu s republikovými prioritami stanovenými v PÚR i s prioritami stanovenými ZÚR ÚK.
Je třeba připomenout, že dílčích veřejných zájmů je zpravidla celá škála a výsledný veřejný zájem ve správním řízení vzniká jejich racionálním a odůvodněným pojmenováním a posouzením. Prvořadým úkolem orgánu ochrany přírody je jemu zákonem stanovená ochrana veřejných zájmů souvisejících s ochranou přírody a krajiny, v tomto konkrétním případě zejména ochrana zvláště chráněných druhů.
Při posuzování žádosti o výjimku z této ochrany podle přesvědčení sdružení orgán ochrany přírody musí v souladu s § 2 odst. 4 správního řádu racionálně zvážit všechny dílčí veřejné zájmy a ověřitelně posoudit, jaký je výsledný směr veřejného zájmu v dané věci.
V této souvislosti je tedy třeba upozornit především na republikové priority PÚR (2008) stanovené v odstavci 14 - ochrana a rozvoj přírodních, civilizačních a kulturních hodnot území, zohledňování potřeb ekonomického a sociálního rozvoje v souladu s principy udržitelného rozvoje, odstavci 19 - využití brownfields, hospodárné využití zastavěného území, ochrana nezastavěného území - a odstavci 20 - rozvojové záměry umísťovat do co nejméně konfliktních lokalit, respektovat veřejné zájmy např. ochrany biologické rozmanitosti a kvality životního prostředí.
Obdobně sdružení upozorňuje na priority stanovené v ZÚR ÚK, zejména prioritu č. 11 - využití brownfields, ochrana nezastavěného území, č. 12 - využití průmyslových zón, ochrana volných ploch mimo zastavěná území - a č. 14 - minimalizace záborů ZPF.
S uvedenými prioritami PÚR a ZÚR je přitom záměr žadatele v rozporu.
V této souvislosti navíc stojí za to citovat i z rozhodnutí Správy CHKO Labské pískovce ze 7. 10. 2009, v jehož odůvodnění (na str. 9) je uvedeno: „Podle názoru Správy je celkově evidentní pochybení pořizovatele územně plánovací dokumentace v bodu zajištění průchodnosti volnou krajinou. Požadavek orgánů ochrany přírody byl v tomto bodu např. splněn v nadzemním vedení dálnice. Zúžení migračního koridoru a zástavba v podobě dálnice velmi výrazně omezuje přirozenou migraci živočichů. Změna využití dotčeného prostoru ve funkčním koridoru a okolí jsou principy zcela mimo požadavky trvale udržitelného rozvoje a způsobu hospodárného využití krajiny. Obecně je třeba přijmout princip zachování volné krajiny jako významného dochovaného přírodního a kulturního dědictví. Je potřebné efektivněji využívat dále tzv. brownfields a podobně nevyužitých stávajících ploch.“ S tímto názorem je třeba se ztotožnit.
Nejenže tedy z Politiky územního rozvoje a Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje neplyne veřejný zájem na realizaci dané stavby, ale naopak lze konstatovat, že tyto dokumenty nasvědčuje rozporu záměru s těmito zájmy.
iv) Absence vyhodnocení převahy veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody.
Jak vyplývá z výše uvedeného, aby mohla být výjimka udělena, musí úřad zároveň:
- identifikovat a kvantifikovat veřejné zájmy na realizaci dané stavby (při zohlednění nejen přínosů, ale i negativ záměru!),
- identifikovat a kvantifikovat míru narušení zájmu ochrany přírody a krajiny,
- výše uvedené porovnat.
Toto však nebylo ze strany úřadu řádně provedeno.Úřad správně nezjistil, zda na realizaci dané stavby je dán nějaký veřejný zájem (při zohlednění přínosů, ale i negativ záměru), natož aby jím uváděný zájem nějak kvantifikoval.
Vzhledem k tomuto nemohl ani provést řádné porovnání se zájmem na ochranu přírody a krajiny.
Úřad pouze obecně uvádí, že „u veřejného zájmu na dosažení společenského sociálního a ekonomického užitku záměru považuje krajský úřad za jeho jádro zájem na zvýšení příjmů veřejných rozpočtů a snížení nezaměstnanosti v dotčeném regionu, zatímco za jeho periferii pak považuje zájem na dosažení tohoto cíle realizací daného investičního záměru“.
Z uvedeného však není jasné, jaký je skutečný identifikovatelný a kvantifikovatelný dopad záměru ve vztahu k uváděným zájmům. Bez toho, aniž by byl kvantifikován přínos daného záměru, nelze ani řádně tento přínos porovnat s jeho negativy.
Kromě toho „zvýšení příjmů veřejných rozpočtů a snížení nezaměstnanosti v dotčeném regionu“ lze zajistit i jiným způsobem, než navrhovaným záměrem, podstatně kolidujícím s jinými veřejnými zájmy.
Nebylo též ani řádně postupováno při zkoumání dotčení zájmu ochrany přírody.
Dle § 50 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb. jsou zvláště chránění živočichové chráněni ve všech svých vývojových stádiích. Chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla.
V daném případě je přitom zřejmé, že dojde k zásahu - např. ke zranění nebo usmrcení či rušení jedinců zvláště chráněných druhů živočichů - jejich vývojových stádií (jež tvoří dotčenou populaci), jakož i k dotčení (zániku) jejich sídel a k narušení jejich biotopu - § 3 odst. 1 písm. j) zákona č. 114/1992 Sb. (kdy stojí za to připomenout, že biotop je definován jako životní prostředí nejen populace, ale i jedince).
To, zda populace daného živočicha bude udržena v příznivém stavu z hlediska ochrany, je jen jednou z podmínek, jež musí být splněna při udělení výjimky dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. Není tedy rozhodné, zda se jedná o zásah do populace druhu jako celku, ale podstatné je, že dle ochranných podmínek dle § 50 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb. jsou chráněni i jedinci, jejich sídla ad. (o zásahu do populace se v § 50 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb. - na který odkazuje § 56 odst. 1 tohoto zákona - nehovoří).
Jinými slovy posouzení míry, v níž dojde k zásahům do života populací předmětného druhu jako celku (míry zásahu týkajícího se udržení a rozvoje populací daného druhu), je pouze jednou z vícero podmínek, které musí být splněny pro možnost udělení výjimky.
Jestliže tedy úřad řádně neurčil (neidentifikoval) a nekvantifikoval relevantní veřejné zájmy v daném případě, potom jen těžko mohl tyto i řádně porovnat.
Není totiž rozhodné, zda porovnávané zájmy kolidují do té míry, aby naplnění jednoho ohrozilo jádro druhého či nikoli, ale rozhodná je intenzita a závažnost narušení nebo naopak naplnění daných zájmů.
Jinými slovy při porovnávání obou zájmů nelze tyto zájmy „obrušovat“ na jejich jádra, neboť tím by rozhodování o udělení výjimky bylo redukováno na naplnění pouze jediné z podmínek pro její udělení (udržení celkové populace druhu), ačkoli tomu tak zjevně není - pro udělení výjimky je třeba naplnit všechny podmínky.
Navíc i kdyby byl správný závěr, že realizací záměru nedojde k narušení úřadem uváděného „jádra“ zájmu ochrany přírody, nelze vyvozovat, že by jiný zájem na realizaci stavby měl být převažující.
Bylo-li by ze strany úřadu dané vyhodnocení řádně provedeno, potom by muselo být zřejmé, že zákonná podmínka pro udělení výjimky zde není naplněna, neboť negativa záměru, a to nejen ve vztahu k zájmům ochrany přírody, ale i zájmům jiným (ochraně zemědělského půdního fondu, ochraně krajiny, ochraně ovzduší ad. veřejným zájmům), převažují nad případnými přínosy záměru.
Jak vyplývá z již uvedeného výše, na realizaci daného záměru není dán veřejný zájem, tím spíše tedy ani zájem, který by převažoval nad zájmem ochrany přírody a krajiny.
Jestliže úřad nezohlednil narušení veřejných zájmů dotčeným záměrem (a to nejen zájmu ochrany přírody a krajiny, ale i jiných, souvisejících), a již vůbec toto narušení nekvantifikoval, jakož ani správně neidentifikoval jím zjištěné přínosy záměru, a ani ty nikterak nekvantifikoval, potom nemohl ani tyto zájmy řádně porovnat a jeho záměr o tom, že je zde jiný veřejný zájem převažující nad zájmem ochrany přírody, tedy nemůže obstát.
v) Rozpor záměru s veřejným zájmem:
Sdružení uvádí, že i nadále je nuceno trvat na tom, že na realizaci předmětné stavby není dán veřejný zájem, naopak má být realizována ze zájmů soukromých (podnikatelské zájmy investora), natož aby tento zájem převažoval nad zájmem ochrany přírody a krajiny, v daném případě tedy mj. nad zájmem na zachování biotopů zvláště chráněných druhů živočichů a na zachování krajiny.
V daném případě není dán z hlediska veřejných zájmů důvod, proč je nutno navrhovanou stavbu realizovat (tím méně důvod naléhavý), naopak stavba narušuje veřejné zájmy chráněné zvláštními předpisy např. vzhledem k těmto negativním důsledkům na životní prostředí:
- intenzivní urbanizace velkého množství dosud nezastavěné krajiny (haly, zpevněné plochy a další stavby a úpravy),
- zábor zemědělské půdy ve značném rozsahu,
- narušení biotopů velkého množství nejen zvláště chráněných živočišných a rostlinných druhů (viz množství druhů, pro které je výjimka žádána), ale i biotopů množství obecně chráněných druhů rostlin a živočichů (viz množství nalezených druhů dle biologického hodnocení areálu),
- narušení rázu dosud neurbanizované (zemědělské - venkovské) krajiny výstavbou velkého množství rozměrných hal,
- negativní vlivy dopravy v souvislosti s obsluhou navrhovaného areálu - nárůst hluku, emisí znečišťujících látek v ovzduší a prašnosti jak přímo v daném areálu a jeho okolí, tak i v okolí pozemních komunikací, po nichž bude probíhat doprava z a do areálu,
- změna mikroklimatu daného území,
- negativní vlivy výstavby areálu (hluk, prašnost ad.),
- ad.
Je třeba připomenout, že předmětné území je dosud nezastavěnou, volnou a otevřenou krajinou, na čemž nic nemění ani liniové stavby v ní realizované. Ty by naopak měly být důvodem pro další nezastavování území tak, aby podmínky pro migraci (liniovými stavbami ztížené) nebyly dále zhoršeny a nebyly již více narušovány ekologicko-stabilizační funkce přírody a krajiny v daném místě.
Po překonání dálnice D8 dochází k rozptylu živočichů mj. právě i na dosud volné plochy mezi CHKO České Středohoří a Krušnými horami.
Realizace tohoto záměru by vytvořila zcela zjevnou obrovskou bariéru v daném místě a vedla by k úplnému zničení předmětného krajinného prostoru.
Výše uvedené potom působí rozpor daného záměru s právními předpisy, např. s požadavky na ochranu krajinného rázu dle § 12 zákona č. 114/1992 Sb. nebo se zásadami ochrany zemědělského půdního fondu dle § 4 zákona č. 334/1992 Sb.
Jestliže je potom stavba navržena v rozporu s právními předpisy, nemůže být na její realizaci dán veřejný zájem (byť by třeba byla v souladu s územním plánem), neboť o veřejný zájem se nemůže jednat tam, kdy by tento zájem byl v rozporu s platnými předpisy*) (např. právě na ochranu životního prostředí).
Je třeba uvést, že - jak již bylo uvedeno výše - aby bylo možno konstatovat nějaký veřejný zájem na realizaci nějaké stavby, potom je nutno zohlednit jak její pozitiva, tak negativa.
Závěr správního orgánu, že na realizaci záměru je dán převažující veřejný zájem, tedy nemůže obstát, jestliže úřad zároveň nevyhodnotil a nezohlednil výše uvedená negativa daného záměru.
Lze tedy shrnout, že není splněna zákonná podmínka pro udělení výjimky dle zákona č. 114/1992 Sb. pro daný záměr, neboť jeho realizace není ve veřejném zájmu, natož ve veřejném zájmu, který by převažoval nad zájmem ochrany přírody (naopak veřejné zájmy narušuje).
b) Nesplnění podmínky neexistence jiného uspokojivého řešení.
Dále je nutno uvést, že není splněna ani další zákonná podmínka pro udělení výjimky, a to že zde není jiné uspokojivé řešení.
KÚÚK k tomuto ve svém rozhodnutí uvádí, že jiné uspokojivé řešení záměru nelze spatřovat v jeho alternativním umístění do lokalit dotčených v blízkém okolí předchozím průmyslovým či komerčním využitím (tzv. brownfields), neboť „takový výklad tohoto pojmu je nepřiměřeně extenzivní a z hlediska zajištění právních jistot v území neproporcionální“.
Tento závěr správního orgánu je však nesprávný a neodpovídající relevantní judikatuře správních soudů; to samé platí i o tvrzení KÚÚK, že „jiné uspokojivé řešení je proto obecně třeba hledat - případ od případu - pouze v mezích, které určují základní parametry záměru a podmiňují tak vůbec jeho předložení“, neboť - jak je potvrzeno níže uvedenou judikaturou - neexistenci jiného uspokojivého řešení je třeba posuzovat objektivně, nikoliv jen v mantinelech daných návrhem žadatele.
Např. v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. 7 Ca 137/2009, je uvedeno, že „podmínka neexistence jiného uspokojivého řešení není omezena podmínkami investora, nýbrž je dána stavem lokality a sledovaným obecným cílem navrženého záměru…“.
V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, sp. zn. 6 As 65/2012 (bod [39], [40]), se potom k tam projednávanému případu uvádí, že „…výrazná převaha jiného veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny může být dána pouze tam, kde jiný veřejný zájem nemůže být uspokojen jinak, tedy aniž by došlo ke škodlivému zásahu do přirozeného vývoje zvlášť chráněných druhů, popř. byl takový zásah minimalizován“; „pokud by pak snad i existoval naléhavý veřejný zájem na výstavbě bytů, nebylo prokázáno, že jej nelze uspokojit jiným řešením, které by realizovalo požadovaný záměr na výstavbě bytů a současně minimalizovalo případný zásah do zákonné ochrany zvlášť chráněných druhů živočichů“.
Z uvedeného vyplývá, že správní orgán v daném řízení musí zvažovat, zda nelze dosáhnout uspokojení veřejného zájmu, který je na realizaci stavby dán (je-li tedy samozřejmě vůbec dán), jiným uspokojivým řešením, tj. řešením, které nekoliduje se zájmy ochrany přírody a krajiny nebo alespoň nikoli v takové míře.
Uvedeným se však úřad nikterak nezabýval, neřešil, zda lze stavby s danými funkcemi realizovat v jiném rozsahu či na jiném místě. Je nutno zopakovat, že toto posouzení se nemůže omezovat jen na rámec vymezený pozemky či záměrem předkládaným žadatelem, ale je nutno k tomuto přistupovat objektivně.
Tvrzení KÚÚK, že „nelze tedy po žadatelích o povolení výjimek pro potřeby stavebních záměrů spravedlivě požadovat, aby byli v této pokročilé fázi jejich projektové přípravy kdykoliv připraveni předkládat - operativně a v závislosti na průběhu řízení - nové alternativy záměrů, spočívající v jejich zásadně odlišné lokalizaci“, je vyvráceno v zásadě již tím, co KÚÚK uvádí před tímto, tj. že „projednávání výjimek ze zákazů u zvláště chráněných druhů zpravidla bezprostředně předchází (ve smyslu ustálené a soudní judikaturou vynucené praxe) územnímu řízení, pro něž již musí být umístění stavebních projektů nutně invariantní“.
Právě z důvodu, že řízení o výjimkách má předcházet rozhodnutí o umístění daných staveb, nelze hovořit o nějaké „pokročilé fázi jejich projektové přípravy“ - pokročilá fáze projektové přípravy nastává právě až po vydání rozhodnutí o umístění stavby, které zde však není vydáno (v územní řízení se bude řešit právě umístění varianty splňující požadavky právních předpisů).
Neobstojí ani poukaz KÚÚK na to, že „žadatel omezil po prvním projednání věci rozsah původního záměru z hlediska jeho plošného rozsahu na méně než polovinu a předložil tak alternativu z hlediska ovlivnění předmětných druhů výrazně šetrnější“.
Důvodem pro udělení výjimky nemůže být, že záměr byl redukován (tj. že jeho původně plánované dopady byly větší a nyní byly omezeny); je nutno zkoumat dopady jeho omezené části, avšak nikoli v porovnání s dopady záměru neredukovaného, ale se stávajícím stavem (tj. se stavem, kdy záměr nebude realizován, tj. kdy k zásahu do ochranných podmínek daného živočicha nedojde).
Závěr správního orgánu zde tedy nemůže obstát jednak s ohledem na výše uvedené, jednak z toho důvodu, že u každého závěru orgánu ochrany přírody je zapotřebí, aby toto tvrzení bylo řádně a ověřitelně zjištěno a doloženo v souladu s § 3 a § 68 správního řádu - tak tomu zde není.
Jestliže KÚÚK za veřejný zájem na realizaci záměru označil obecně „přínosy záměru v sociální a ekonomické oblasti“, je nezbytné, aby zvažoval, zda tyto přínosy nemůže přinést jiné uspokojivé řešení. Sdružení má za to, že taková jiná uspokojivá řešení existují - například průmyslový rozvoj ve stávajících průmyslových zónách či v brownfieldech.
I kdybychom tedy připustili, že je v určitém relevantním zájmu realizace dané stavby, potom je možno tento zájem bez konfliktu se zájmy ochrany přírody a krajiny realizovat na jiném místě v daném kraji.
V dané oblasti se nachází velké množství nevyužitých a zdevastovaných ploch, které nekolidují se zájmy ochrany přírody a krajiny (jakož ani s jinými zájmy, např. se zájmy ochrany zemědělského půdního fondu); jedná se např. o území bývalých dolů u Úžína, plochy v okolí dálnice D8 od Trmic po Varvažov ad.
Je třeba připomenout, že v Ústeckém kraji je množství jiných těžbou a průmyslovou činností již narušených míst, kde lze záměr realizovat.
Právě u Ústeckého kraje jako kraje v republice z hlediska rozlohy nejvíce zasaženém těžební a průmyslovou činností lze jen těžko shledat se zásadami ochrany přírody a krajiny souladný záměr zabírají velké plochy dosud neurbanizované krajiny, která je navíc biotopem četných zvláště chráněných druhů živočichů.
Možný argument žadatele, že chce stavět na zvolené ploše, neboť zde už investoval do koupě pozemku a ve stávajících průmyslových zónách či brownfieldech by se mu jeho záměr nevyplatil (nebo vyplatil méně než na zvolené ploše), by byl pochopitelnou obhajobou soukromého zájmu investora.
Není a nesmí však být úkolem státní správy upřednostňovat soukromý zájem žadatele před zájmy veřejnými, naopak podle § 2 odst. 4 správního řádu je povinností správních orgánů dbát, aby přijatá řešení byla v souladu s veřejným zájmem. V otázce existence jiných uspokojivých řešení se tedy KÚÚK měl zabývat tím, zda je uspokojivě možné usilovat o naplnění zmíněných veřejných zájmů jiným způsobem než realizací žadatelova záměru, a to zde, jak vyplývá z výše uvedeného, možné je.
Absence relevantního odůvodnění naplnění této zákonné podmínky udělení výjimky působí též nejen porušení § 68 odst. 3 správního řádu, neboť v rozhodnutí absentuje řádné odůvodnění rozhodnutí, ale úřad porušil i svojí povinnost dle § 50 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., neboť pečlivě nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (jakož ani nezjišťoval všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu).
Kdyby úřad přistupoval k posouzení, zda je uvedená podmínka pro udělení výjimky splněna, tak, jak mu přikazuje zákon, nemohl by výjimku vydat (potvrdit), neboť je nepochybné, že daný záměr lze realizovat na jiném místě či v jiném rozsahu.
V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, sp. zn. 6 As 65/2012, bod [17]), kde se uvádí, že „nebyla-li prokázána neexistence jiného uspokojivého řešení, pak rozhodnutí o povolení výjimky bylo vydáno v rozporu se zákonem ...“.
c) Nesplnění podmínky naléhavosti důvodů pro její udělení.
V neposlední řadě je třeba připomenout, že není splněna ani podmínka, že by se mělo jednat o důvody na realizaci dané stavby naléhavé.
Realizace předmětných skladových hal není důvodem naléhavým - není dán z hlediska veřejných zájmů důvod, proč je nutno navrhovanou stavbu naléhavě realizovat.
Situaci v dané lokalitě není možno označit za stav, který by bylo nutno, tím méně naléhavě, řešit, tedy ani zde nemůže být dáno splnění podmínky naléhavosti důvodů na realizaci stavby.
Naléhavý důvod by byl dán pouze v případě, kdy by nerealizace navrhované činnosti mohla závažným způsobit ohrozit nebo narušit jiný veřejný zájem, přičemž k tomuto ohrožení či narušení by mělo dojít navíc v nejbližší době.
Tak tomu ovšem v daném případě není, naopak, dle názoru sdružení dojde k narušení veřejných zájmů právě realizací navrhované stavby.
Navíc z napadeného rozhodnutí vyplývá, že úřad se řádně naplněním této zákonné podmínky pro udělení výjimky v zásadě nikterak nezabýval.
Úřad totiž k tomuto uvedl, že - dle jeho názoru - „rigorózní výklad pojmu „naléhavý důvod převažujícího veřejného zájmu“ (u něhož „naléhavost“ je praxí často chápána ve smyslu „nebezpečí z prodlení“, a který přitom ve skutečnosti vznikl jako zřejmě ne zcela adekvátní doslovný překlad termínu „imperative reasons of overriding public interest“) pouze nepřiměřeným formalismem“.
Tento přístup správního orgánu však nelze akceptovat. Správní orgán je totiž vázán zákonem (viz zejm. § 2 odst. 1 správního řádu) a v žádném případě není oprávněn posuzovat, zda je zákon správný, zda vznikl jako správný překlad nějaké jiné normy apod.!
Správnímu orgánu nepřísluší posuzovat a rozhodovat, kdy bude trvat na dodržení zákona a kdy nikoli; dodržování zákona je stěžejní zásadou správního řízení a trvání na splnění podmínek, které stanoví zákon, není žádným „nepřiměřeným formalismem“, ale povinností správního orgánu - naopak jestliže správní orgán tuto svojí povinnost nesplní, je jeho postup rozporný se zákonem.
Z napadeného rozhodnutí není tedy vůbec zjistitelné a přezkoumatelné, na základě jakých důkazů a skutečnostností došel správní orgán k závěru, že i tato zákonná podmínka pro udělení výjimky je splněna.
Uvedené působí nejen porušení § 68 odst. 3 správního řádu, neboť v rozhodnutí absentuje řádné odůvodnění rozhodnutí, ale úřad porušil i svojí povinnost dle § 50 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., neboť pečlivě nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (jakož ani nezjišťoval všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu).
Lze tedy shrnout, že vzhledem k tomu, že v dané věci není splněna ani jedna z podmínek nezbytných pro udělení výjimky dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., nebylo možno dle zákona výjimku ze zákazů u zvláště chráněných živočichů pro daný záměr povolit a výrok II. napadeného rozhodnutí je rozporný s tímto zákonem.
Jak je uvedeno a odůvodněno výše, napadený výrok rozhodnutí je vydán zejména v rozporu s:
- § 56 odst. 1 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., neboť výjimka ve vztahu k daným zvláště chráněným druhům živočichů byla udělena, aniž by byly splněny podmínky dle tohoto ustanovení pro její povolení,
- § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., neboť správní orgán nepostupoval v souladu se zákony,
- § 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., neboť správní orgán nechránil veřejný zájem,
- § 3 zákona č. 500/2004 Sb., neboť správní orgán nezjišťoval a nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti,
- § 50 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., neboť správní orgán nezjišťoval všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu a pečlivě nepřihlížel k tomu, co bylo odvolatelem v uvedeno v jeho vyjádřeních,
- § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., neboť v odůvodnění rozhodnutí absentuje přezkoumatelné odůvodnění naplnění zákonných podmínek pro udělení výjimky,
a pro toto je nezbytné tento výrok jako nesprávný a nezákonný v odvolacím řízení zrušit či změnit, jak je navrhováno dále.
_____________________
Sdružení opakuje, že toto odvolání podává jen proti výroku, jímž se povoluje výjimka ve vztahu k živočichům bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), čolek obecný (Lissotrion vulgaris), chřástal polní (Crex crex), modrásek bahenní (Phengaris nausithous), modrásek očkovaný (Phengaris teleius), mravenec (Formica rufibarbis), prskavec větší (Brachinus crepitans), skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus), strnad luční (Miliaria calandra), svižník polní (Cicindela campestris campestris), ťuhýk obecný (Lanius collurio), zmije obecná (Vipera berus) a žluva hajní (Oriolus oriolus).
Výrok, jímž se nepovoluje výjimka ve vztahu k živočichu střevlík zlatitý (Carabus auratus), sdružení odvoláním nenapadá; výrok I. rozhodnutí považuje sdružení za správný a zákonný.
Z výše uvedených důvodů podává sdružení proti výroku II. rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 26. 8. 2016, č. j. 3057/ZPZ/2013/ZD-539-nove, kterým se povoluje výjimka ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), čolek obecný (Lissotrion vulgaris), chřástal polní (Crex crex), modrásek bahenní (Phengaris nausithous), modrásek očkovaný (Phengaris teleius), mravenec (Formica rufibarbis), prskavec větší (Brachinus crepitans), skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus), strnad luční (Miliaria calandra), svižník polní (Cicindela campestris campestris), ťuhýk obecný (Lanius collurio), zmije obecná (Vipera berus) a žluva hajní (Oriolus oriolus) pro stavbu „CPI Park Žďárek“ v k. ú. Knínice u Libouchce, a žádá, aby výrok II. byl změněn tak, že výjimka ve vztahu k výše uvedeným druhům zvláště chráněných druhů živočichů se nepovoluje.
13. 9. 2016